Vanity, 2025, nerezová ocel, 150 x 300 cm, 45 kg

Žijeme v době, kdy se naše žitá realita jeví čím dál více jako koncentrovaná nejistota. Ne, že by to bylo v minulosti jiné, ale jedna podstatná změna zde je. Svět našeho vnímání je rozšířen o „novou dimenzi“. Realitu manipulovanou, nebo také virtuální. „Čekáme“ na ten okamžik, kdy se vnímání protne s realitou generovanou systémem algoritmů a spojí naše smysly s něčím, co bychom možná v přirozeně vnímané skutečnosti nepoznali anebo také poznat nechtěli. Ta nejistota nemusí pramenit z podstaty manipulace s realitou, tu si nakonec můžeme nechat narušit různými způsoby. Ty dnes relativně probádané cesty, vycházejí z účinku chemických látek přírodních, nebo uměle vytvořených. Jejich vliv a možný důsledek na naše vnímání, alespoň v době jejich podání, kontrolujeme a podstupujeme dobrovolně. Současná situace naproti tomu otevřela prostor k našemu ovlivnění bez toho, aniž bychom měli možnost podstatný okamžik změny zaznamenat. Tím se jaksi dáváme všanc bez možnosti rozhodnutí.

„Přítomnost není prchavá a pomíjivá, nýbrž zpřítomňující a trvalá. Předmět není trvání, nýbrž zastavení, ustání a ztuhnutí, jasná vymezenost, absence vztahu a přítomnosti. Bytosti jsou prožívány v přítomnosti, předměty v minulosti.“      Martin Buber

Ladislav Jezbera (*1976 Hořice v Podkrkonoší) je spjat s východočeským regionem, který má bohatou sochařskou tradici. Studoval na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru sochařství u Vladimíra Preclíka, ale ovlivnila jej zejména minimalistická tvorba jeho dalšího učitele – Jana Ambrůze. Vychází z geometrického umění a minimalismu, které propojuje s konceptuálními přístupy. Jeho díla pomocí matematických a fyzikálních propočtů či sotva postřehnutelných chemických procesů vizualizují filozofické či sociologické teorie. Často využívá specifické vlastnosti „nesochařských“ materiálů, jako je plexisklo, molitan, vyjetý motorový olej, mýdlo či polystyren. Je členem Klubu konkretistů KK3 se sídlem v Hradci Králové.