Čapkův prorocký obraz v hlavní dvojroli s Miroslavem Donutilem.

Do společnosti na pokraji války a s nacionalistickým vládcem v čele přichází z Číny pandemie nemoci, na níž není lék. Připomíná vám to něco? Ne, nejde o shrnutí posledních let, ale o výchozí situaci slavného dramatu Karla Čapka z roku 1937.

Když doktor Galén proti bílé nemoci lék nalezne, má pro jeho distribuci jedinou podmínku: své tajemství vydá, pokud se všechny vlády dohodnou na mezinárodním míru. V zemi, kterou vede nacionálně militantní Maršál, se zdá taková podmínka nemyslitelná. Maršál cítí jako svou svatou povinnost skrze válku pozvednout národ. Zbrojí se a mnozí na zbrojení vydělávají. Galén odmítne léčit, zachraňuje jen ty nejchudší, bezbranné. Jde o morálně oprávněný akt občanské neposlušnosti? Nebo je odepření pomoci nemocným podobně fanatický krok jako Maršálovo zuřivé zbrojení? A nejsou tihle zdánliví oponenti spíš dvě strany jedné mince než černobílé protiklady hrdiny a padoucha? Jak poznamenává Karel Čapek ve své předmluvě: ,,Ve světě války sám Mír musí být tvrdým a neústupným bojovníkem.”

Karel Čapek po uvedení Bílé nemoci čelil útokům v novinách i anonymním dopisům. Kontroverzní názory obsažené v jeho hře vzbudily debatu o pacifismu v době národního ohrožení i o povaze nacionalismu. Až zarážející aktuálnost Bílé nemoci vyvolává otázku, zda se dokážeme ze své minulosti poučit.

Čapkova hra zkoumá myšlenkový experiment: je možné prosadit celosvětový mír? Za jakých okolností? Autor úlohou mírotvorce pověřil tichého extrémistu Dr. Galéna. Jeho požadavek je absolutní a tedy v tzv. normálním světě i absurdní. Neuspěje. Znamená to, že máme o ideál přestat usilovat? Že můžeme nabídnout něco lepšího než ono tolikrát vysmívané a naivní: Miluj, neválči? Tehdejší i dnešní dobové souvislosti jsou tragické a aktuálních asociací vyvolává Bílá nemoc mnoho, proto si myslím, že Čapek napsal víc než jen Zeitstück.

Michal Dočekal, režisér