Malý sál

První táborské divadlo bylo v Táboře vybudováno v první polovině 19. století v přízemí kontribuční sýpky. Bohatý ochotnický život a nezvykle štědrá městská rada iniciovala v sedmdesátých letech 19. století výstavbu zcela nové a patřičně honosné budovy divadla. Táborskými ochotníky byl povolán architekt František Buldra, mimo jiné člen komise pro obnovu požárem zničeného Národního divadla. I přes protesty značné části veřejnosti musela stavbě nového divadla ustoupit součást středověkého opevnění města, tzv. Pražská brána. Bohatě zdobená neorenesanční budova divadla byla slavnostně otevřena 4. prosince 1887. Do divadla se tehdy vešlo až 500 diváků a svítilo se petrolejovými lampami. V roce 1904 se František Křižík zasadil o elektrifikaci divadla. Interiér starého divadla byl často označován za „zmenšenou kopii Národního divadla“. Ve skutečnosti je jevištní portál inspirován spíše Prozatímním divadlem. K Národnímu divadlu ovšem odkazuje nápis TÁBOR SOBĚ! nad portálem.

Honosná neorenesanční budova divadla je vyhledávanou lokací domácích a zahraničních filmových produkcí. Natáčel se zde např. seriál Největší z Pierotů (1990), hollywoodský Iluzionista (2006), Menzelovi Donšajni (2013) a zejména populární televizní pořad Možná přijde i kouzelník.

Dnes je historický sál stále místem živého umění. Několikrát do měsíce ožívá komorní činohrou, koncerty, cestopisnými přednáškami a scénickým čtením.